SOCIAL MEDIA

8. dubna 2015

Experiment | Na týden vitariánkou



Každý rok na jaře provádím pravidelnou očistnou kúru těla. Po zimě mám totiž vždycky pocit, že všechno to jídlo, kterým jsem si láskyplně cpala svůj pupek  s primární snahou zahřát především svou chřadnoucí duši v období sychravého počasí, se ve mně jaksi usadilo a já se nedokážu naladit na svižnější rytmus jarních dnů. Mám vyzkoušeny různé detoxikační praktiky - limonádovou dietou počínaje, hladovkou konče a všechny byly hodně radikální, ale ve výsledku však vždy ku prospěchu těla, a tak jsem se i letos rozhodla na týden odlehčit svůj jídelníček čistě syrovou stravou. Jak jsem ten týden přežila? Občas jsem myslela, že nepřežiju.



1. DEN - Zatím to není nijak strašné. Nabalila jsem si do školy jablka a mrkev, ve zdravé výživě jsem nakoupila naklíčené fazole a dopoledne jsem úplně v pohodě zvládla. V době oběda jsem dostala hroznou chuť na nějaké pečivo, které prodávají v kavárně na katedře, ale překonala jsem se, nacpala jsem do sebe další jablko a přešlo mě to.
Když jsem během pozdního odpoledne dorazila domů, došlo mi, že si nemůžu dát své obvyklé podvečerní kafe a to mě dost vykolejilo. Řekla jsem si ale, že nejsem žádná bábovka a udělala jsem si raději salát z rajčat, avokáda a klíčků a dokonce mi to i chutnalo. První den jsem tedy přežila bez nějaké větší úhony.

 2. DEN – Chce se mi na to vykašlat. Je teprve druhý den a mně už teď všechno zelené leze krkem. Dopoledne se dalo přežít, ani jsem neměla nějak extra hlad (nebo jsem spíš neměla chuť, protože jsem věděla, že mě nečeká nic lepšího, než zbytek rajčat od večeře). Odpoledne bylo strašné, po škole jsem šla rychle domů, aby mě náhodou nesvedlo pokušení zajít si do obchodu pro jídlo. Představuju si rohlík sypaný sýrem z Alberta a chce se mi brečet. Půjdu dnes brzy spát, abych na něj nemusela myslet.

3. DEN – Už to fakt nejde. Přežvykování ledového salátu mě doslova obtěžuje. Bytostně nenávidím nutnost rozkousání mrkve předtím, než ji spolknu. Do všeho kousnu maximálně dvakrát a pak už mě to přestane bavit, tak toho raději nechám. Rozhodla jsem se opět oběhnout všechny zdravé výživy ve městě s úkolem najít něco, co nebude tak strašně syrové. V jednom bio krámě objevuju RAW tyčinky a jásám. Následně ale zjišťuji, že směšně malé balení stojí přes 60 korun a protočí se mi panenky. Tak to teda ne, ještě na tom nejsem tak špatně, aby mě můj vitariánský týden stál ještě něco víc, než moje nervy.

4. DEN – Lituju, že jsem si ty tyčinky nekoupila. Dala bych teď za ně i klidně jednou tolik. Znechuceně odvracím oči od mísy s ovocem a v duchu vymýšlím co nejsprostší nadávky pro své spolubydlící, kteří si v kuchyni neomaleně vaří rizoto, které voní po celém bytě. Tak strašně bych si dala vařenou rýži! Klidně jen tak suchou, neosolenou, ale teplou. Uvědomuju si, že od té doby, co jsem na syrové stravě, je mi pořád hrozně zima, zjišťuji ale taky, že už mám dole dvě a půl kila, tak aspoň něco. Nervy v kýblu, ale budu jako laň.


5. DEN – Dnes jsem si koupila hromadu ořechů, semínek a nějaké sušené ovoce. Nikdy jsem netušila, že pro mě jednou budou obyčejné vlašské ořechy představovat gastronomický zážitek. Konečně jím něco, z čeho po rozkousnutí neteče ovocná či zeleninová šťáva a jsem v sedmém nebi. Myslím, že už to snad nějak vydržím.


6. DEN – Nákup ořechů mi hodně pomohl. Už nejsem tak nesnesitelná pro své okolí a dokážu i mluvit s lidmi. Vidím je jíst, a už mi to tolik nevadí a snažím se nemyslet na to, jak to chutná. Pociťuji vnitřní klid a nekonečnou vděčnost za sušené brusinky s mandlemi a rozmixovaný banán se špenátem. Konečně je mi dneska dobře a objala bych z toho vesmír.

7. DEN Tak už to bude brzy za mnou. Celý den jsem strávila na internetu prohlížením stránek s fotkami jídel, projela jsem polední menu veškerých místních restaurací a mám nazpaměť naučenou akční nabídku z letáků všech supermarketů. Návrat k běžné stravě mám v plánu provést ve velkém stylu, plánuji hostinu o alespoň šesti chodech. Vidím to na máslové croissanty, rohlíky s nějakou pomazánkou (asi sýrovou), uvařím si špagety, všechno to zaliju litrem kafe a sním všechno, co mi přijde pod ruku. Je to, jako by byl zítra Štědrý den.

BONUS, 8. DEN – Po tom, co jsem zjistila, že jsem za týden zhubla 4 kila, jsem se neohroženě vrhla na nákup a dotáhla tašku jídla. Skoro nic jsem do sebe nedostala. Smutně koukám na nakoupené jídlo a je mi špatně. Hřeje mě ale pocit, že jsem to vydřela , a že podobná bláznovina mě čeká zase nejdřív za rok.


4 komentáře :

  1. Za týždeň 4kg? Klobúk dolu! Super pruíspevok!:)
    monismiths.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. U raw stravy se nemá nehubnout! Rozhodně ne 4 kg za týden. Vypadá to, že ty jsi spíš, než nějakou očistou procházela hladověním. Já držela raw vloni 2 měsíce a teď ji držím zase a takhle průběh nevypadá u nikoho, kdo to zkoušel a znám ho. Než se do něčeho příště pustíš, raději si o tom něco zjisti, aby to mělo ten správný efekt

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem psala, raw týden byl pro mě týdenní forma detoxu, kterou provádím každé jaro. Při náhlém přechodu na syrovou stravu zhubne každý a to velmi rychle, protože tělo pustí zadržovanou vodu a to je prostě fakt a funguje to tak u většiny lidí (nebojte, informací jsem si o tom hledala mnoho) :)
      Každopádně děkuji za Váš příspěvek a zkušenost :)

      Vymazat
  3. Určitě ti fandím, žes to zkusila. Ale mám z článku pocit, žes to moc nevychytala. :/ Dle mého jsi jedla málo, proto jsi byla nervní a unavená. Ořechy ti pak daly zdravé tuky, co ti pomohly. Když jsi vitarián, musíš si hodně dávat pozor na to, abys měla všeho dost. Lidi totiž dělají tu chybu, že jedí míň, než normálně, anebo stejně, ale to je ve skutečnosti míň. Můžeš sníst tři mísy zeleninovýho salátu úplně v pohodě. Taky jsi mohla zkoušet různá smoothie, nejen jablka a rajčata a tak, ale tos určitě něco zkoušela.
    Akorát mi teda přijde, že když se po týdnu zdravé stravy zase nacpeš tím, co se jí normálně, tak nějak to vyjde vniveč. :) Když zdravě, tak pořádně, ne týdenní dieta, kterou pak úplně vymažeš nacpáním se toho, co lahodí tvým chuťovým buŇkám. Já nejsem vitarián asi hlavně z důvodu financí, taky jseem závislá na cukru, s čímž se snažím něco dělat.

    OdpovědětVymazat